Česko pro lidi

Proč se lidé neustále nechávají mezi sebou rozeštvávat „mocnými“ namísto, aby spolupracovali v místě, kde žijí? Proč tolik podléháme domněnkám a vrtochům a nectíme racionální myšlení? Proč se člověk pořád snaží vítězit nad přírodou, porážet ji namísto aby s ní spolupracoval? Proč nevyužívat moudrosti krásné planety Země a předků? Proč jsme nepoučitelní z minulosti?

Vraťme se společně na zem, do přírody, k selskému rozumu, poučme se z historie a učme se od přírody a zkušenostmi moudrých. Člověk se chybami učí. Škoda jen, že tak málo z nás si je umí přiznat, rozebrat je a poučit se! O chybách je třeba mluvit, klást otázky, hledat příčiny a ne jen řešit důsledky. Proč se my lidé často rádi houpeme na kyvadle extrémů, remcáme a hledáme výmluvy, proč něco nejde? Proč neumíme vzít to dobré z obou názorů? Myslet globálně a konat lokálně? Proč je společnost často v médiích tak často polarizovaná? Proč technokrati válčí se zavilými ekology a snad se v tom obě strany i vyžívají? Někdy to vypadá, jako by každá skupina žila na jiné planetě. Jak to změnit: začít každý sám u sebe a být průvodcem lidí (malých i velkých) při porozumění okolního světa a být příkladem pro spoluobčany v aktivním životě.

Quatropod pro lepší Česko:

Česko potřebuje aktuálně pokrokové inovace a řízenou změnu především ve čtyřech hlavních pilířích:

1. Posílení vymahatelnosti práva (spravedlnosti)
   díky jeho zpřehlednění a zjednodušení a posílení nezávislosti médií a soudů. Je to klíčové ve všech oblastech práva a života společnosti.
2. Investovat do vzdělanosti (konkurenceschopnosti)
   Kam by měl směřovat vzdělávací systém je věčné téma, na kterém se často nemohou dohodnout ani dva lidé. Je to tak rozsáhlé téma, že není možné ho vyřešit v rámci jednoho spolku či strany. Co však řešit lze, jsou nové nápady a jejich uvádění do života v rámci místní komunity. Pestrost vzdělání je cestou do úspěšné budoucnosti, bez větší svobody, různého zaměření škol a sepjetí s regiony se ze stagnace normalizačního školství neposuneme. Namísto dlouhých teoretických diskuzí je třeba „vyrazit do terénu“, analyzovat tvrdá data a něco obecně prospěšného dělat. Právě děti a spolupráce s nimi jako s rovnocennými osobnostmi je významnou cestou, jak „mávnutím motýlím křídlem“ pozitivně ovlivnit život v místě kde žijeme a pozitivní budoucnost regionů. Bez změny systému odpovídajícím budoucím potřebám jen lití peněz na špatně nastaveného systému nepomůže.
3. Decentralizaci (reformu fungování státu a samospráv)
   Podobné principy lze aplikovat i na posílení samospráv a jejich lepší fungování. Lidé v regionech nejlépe vědí co je pro místo, kde žijí nejlepší. V digitálním 21. století a v tak malém státě máme zbytnělou úřední sféru a zbytečně moc řídících vrstev. V době posilující Evropské integrace postačí mít nezávislé centrální úřady, nezávislou moc soudní, centrální ministerstva a sebevědomé a kompetentní samosprávy. K tomu je potřebná rozumná daňová reforma, zjednodušení a ponechání jak více kompetencí, tak peněz v regionech. To je ta nejlepší ochrana proti korupci, střetu zájmů a zneužívání síly státu pro zastrašování, zotročování a manipulaci občanů.
4. Skvělá infrastruktura v kulturní krajině (pečovat o zdroje)
   Krajina a infrastruktura jsou spojité nádoby, popírat přírodní zákony je nemožné a je třeba nejen rozdávat sliby, co se kde postaví, poklepávat základní kameny, ale také mít jasno v tom, jak a z jakých zdrojů zajistíme péči o dlouhodobou udržitelnost nádherné české kulturní krajiny. Při budovatelských záměrech je třeba neustále přemýšlet nejen nad účelností a hospodárností výstavby, ale také nad dlouhodobou udržitelností. Bez kvalitní technické infrastruktury opečovávané a rozvíjené s ohledem jak na potřeby lidí, smysluplnost vynaložených financí a také s respektem k přírodě to nepůjde.

Osobně mne zajímají řešení v souladu mezi vynálezy přírody a člověka, informatika, e-government, špičková infrastruktura, mezilidská spolupráce, udržitelný rozvoj kulturní krajiny a místní jídlo. Více najdete na rozcestníku: témata.