Svět se neustále mění a je jasné že se aktuálně nacházíme ve fázi velikého civilizačního zlomu. Po éře revolucí v zemědělství, průmyslu a době digitalizační je otázkou, kam bude směrovat lidské společenství a civilizace dále. Je úsměvné jak klasifikují vědci minulost a jak má mnoho lidí utříděno v hlavě, co bylo dle dějepisců. Nebylo by však lepší se z historie poučit a zaměřit se spíše na budoucnost?

„Dějiny (historie) lidstva se obvykle dělí na pět období: pravěk, starověk, středověk, novověk a období dějin nejnovějších, tzv. soudobých, sahajících až do současnosti.“ Zdroj: Wikipedia

Přestaňme se babrat v minulosti, poučme se ze zkušeností předků a přemýšlejme co dál. Možnou vizi fungování společnosti nám dal jak Orwell svým románem 1984, tak Aldous Huxley ve svém Konci civilizace (v originále Brave New World). Dalším zajímavým antiutopistickým románem k tématu je pak dílo Atlasova vzpoura od Ayn Rand idealizující tvůrčí sílu Člověka a morálku individuality. Všechny tři knihy se tak nějak ve společné kombinaci čím dál tím více podobají současné realitě.

Vždy se mile usmívám na lidi, kteří věří, že život je jen cesta a mnoho z nich v nekonečném putování nachází zalíbení. Navždy si budu pamatovat větu jednoho z našich neznámějších (a nejdražších) koučů: „Pane Macku vy jste jen blbý živnostník. Staňte se investorem a užívejte si života jako já. Celé léto cestuji s kamarádama, chlastám, šukám a užívám si.“ Po úvodním sezení jsem s díky poděkoval a již jsme se nepotkali. Sebestředný hédonismus není mým šálkem čaje. Pro mne je důležité na té radostné cestě mít milníky, cíle a snažit se posouvat nejen geograficky kupředu, ale vždy posunout sám sebe, něco nového se naučit, něco nového vytvořit, vyměnit si zkušenosti, pomoci druhým postavit se zpět na nohy, sladit se v týmu a jít společně dál, s někým spolutvořit či prostě dopřát jak sám sobě, tak nejlépe v týmu radost z toho, že se něčeho užitečného podařilo dosáhnout. Bohužel často se stává, a mě se stalo opakovaně, že přes to přese všechno když někomu pomůžete postavit se na vlastní nohy, nemáte žádnou garanci, že vás v budoucnu nepodrazí. Toť život. Pořád prachy, moc nad druhými a pocit z toho „ó jak jsem ho očůral“ má pro mnoho lidí význam, bohužel a nejen v Česku. Přesto přese všechno dělat, to co má smysl a ve většině se zadaří, stojí za ta bolestivá podškobrtnutí. Nemá smysl řešit druhé, kteří o rozvoj sami sebe nestojí. Stejně tak ze zmrda charakterního člověka neuděláte. To byl můj největší životní naivní idealismus…

Technologie, společnost a lidé

Když sledujeme nárůst technologické centralizace globálně, růst velkých firem jako Tencent, Amazon, Alibaba, Facebook, Google…  a rozvoj v oblasti automatizace práce a umělé inteligence, je naprosto jasné, že to jak se vzděláváme, pracujeme a pečujeme o druhé a přírodu bude předmětem té největší změny. Ze začátku je potřeba si přiznat, že největší problém má většina lidí ve svém myšlení. Většinově se bohužel dosud učíme jak v 18 st., principy managementu máme postavené na paradigmatech 19. století a s daty pracujeme jak ve dvacátém století. Z pohledu byznysu jde často o perfektně dotažený letadlový systém: centrální globální služba, centrální prodej, daňový tuning, lokální obchodní sítě a komunity makající zdarma na obsahu a propagaci s vidinou toho, že jim nějaké to fíčko také ukápne. Celý systém medializuje a prodává přes slavné selebrity napříč obory. O radosti z úspěchu ve vědě, tvoření, práci pro obec a pomoci druhým se většinová společnost již tak často nedozví a ani ji nedocení, obdivuje mediální hvězdy, ne tvůrce kvality a přidané hodnoty. Davové šílenství, manipulace v obchodu a představa lidí o tom, že koupení si další věci zlepší jejich život mají spíše kontraproduktivní efekt. Svět je plný psychošmejdů, kteří vám slibují lepší zítřky; obchodníků s deštěm, kteří nabízejí zázračné pilulky; a prodavačů štěstí, srdíček a lajků, kteří moc dobře vědí, že emoce prodávají a čím víc klikáte i na nepodstatné věci, tím více vám narvou do hlavy reklamy na věci, které vlastně vůbec nepotřebujete. Kumulace věcí k dobrému životu a naplnění jeho smyslu nevede. Technologie a algoritmy obsahových sítí mají na lidské myšlení větší devastační vliv, než si vůbec dokážeme připustit a významně ovládají myšlení většiny společnosti. Pokud sociálním sítím propadají adolescenti, je to přirozené, u zoufalých pubertálních firem smutné, ale pokud to dělají ministryně vlády ČR, je to na pováženou, ale v případě tvůrců algoritmů pro zpracování informací velmi nebezpečné a zneužitelné. Prostě obal prodává a kašleme na obsah. Myšlení bolí ještě víc než makání. Takže „Prostě to za vás vymakáme!“, „Pusťte nás na ně!“ a příště to budeme „Vyřešíme bezbolestně a potěšíme?“. V budoucnu bohužel asi i dále poroste množství lidí čím dát tím více závislých: tu na státu, tu na sociální síti, tu na zábavním a hazardním průmyslu, jen ty technologie budou ještě o kategorii mocnější. Bolševikům se jen mohlo snít o tom, jaké nástroje propagandy má současná komunistická strana Číny. Marketingoví a PR mágové velmi dobře vědí, že emoce prodávají a nejsilnější emocí je strach. Bude zajímavé sledovat, zda-li bude i dále narůstat mnoha tisíciletími ověřený koncept státu strachu: chléb a hry anebo lidé najdou odvahu posunou společnost dál a uvědomí si rizika centralizovaných systémů a výkonu AI tak snadno zneužitelného pro ovládaní davů.

Přesto přese všechno ve světě bude narůstat vliv lidí, kteří budou mít skutečnou moc rozhodovat o fungování byznysu a využívání zdrojů v kooperativních sítích. Osobně si myslím, že než „sdílená ekonomika“ tak budoucnost bude patřit více „kooperativní ekonomice“. Doba kolaborační bude dříve nebo později otázkou minulosti. Pokrok v technologiích umožní změnit svět řízení práce poprvé použitý v době faraónů a jejich budovatelských pyramid na novou kvalitativně mnohem vyšší úroveň. Jen to jen o odvážných lídrech a lidech, kteří se nebudou bát vystoupit z davu, najít nové fungující cesty, myslet jinak a jít příkladem.

Odpovědná respektující spolupráce mezi lidmi ve svobodných dynamických sítích zvítězí nad letadlovými modely.

Možná by bylo dobré častěji vypínat digitální přístroje a více propojit lidi mezi sebou, sednout si opět u ohně jako v pravěku a domluvit se. Od Madeiry až po Sibiř byla vždy mezilidská setkávání tím místem, kde se rozhodovalo o budoucnosti místních komunit, kmene i celého rodu. Pojďme se vrátit k ohňům!

Od centralizace k decentralizaci?

Poslední dekády byly o veliké globalizaci ekonomiky i společenských změn, nárůstu významu a moci velkých nadnárodních korporací, růstu vlivu (a)sociálních sítí, sociální bublifikace lidí / kopání příkopů, zvyšování lidské závislosti a závisti, boomu asijských států a masivním nárůstu náporu na přírodní zdroje a jejich vyčerpávání. Ve světě se tvoří tři hlavní, mezi sebou soutěžící centra moci: Amerika (11 technologických gigantů) , Evropa (0) a Asie (9 gigantů v první dvacítce). {Orwell by se nedivil} V čem má naději Evropa se stát globálním lídrem? Je tím směrem budování kooperativní decentralizované společnosti?

Přesně ve stylu Huxleyho Brave New World se nyní lidé ztrácí v záplavě datového smogu, přestávají věřit informacím, neumí porozumět delšímu textu, ztrácejí schopnosti kritického myšlení a logického uvažování, nedůvěřují lidem a postupně přestávají věřit i centrálním mocenským autoritám. Zvláštní je, že o to víc věří algoritmům… Jednou z hlavních nosných příčin je přetíženost lidského mozku balastem. Ztráta důvěry, narušené vztahy a vyčerpané přírodní zdroje jsou to, co si zaslouží pozornost šikovných inovátorů služeb pro lidi.

„Důvěra, péče o Zdroje a řízení decentralizované Spolupráce mezi lidmi budou určující pro další udržitelný vývoj společnosti a celosvětové ekonomiky.“

Jak se změní lidské fungování v budoucnu? To nikdo pořádně neví, ale rozhodně mezi hlavní témata patří následující transformace
{více v přednášce v panelu napravo}:

  • (nad/pod)řízení >> sebeřízení
  • poslušnost >> zodpovědnost
  • povinnost >> závazek
  • cukr/bič >> smysl

V minulosti jsme často fungovali dle vzorce Povinnost > Vina > Trest > Viník = (moc/bezmoc/nemoc).

„Máme hromadu znuděných lidí a pár uhnaných.“ ~ Tomáš Hajzler

V budoucnu úspěch v životě nebude ani tak zásadní, kolik toho člověk nakupí, ale větší význam bude mít radost z toho co spolu děláme a hlavně jaký to má smysl.

Nastává doba znalostní nebo změnová nebo jaká?

Nálepka toho co se děje není podstatná, co je však zásadní je:

  1. Jak zachovat lidem smysl života v době nástupu robotů a umělé inteligence?
    • Jak zajistit zachování užitečnosti – přidané hodnoty člověka pro společnost?
    • Jak úspěšně transformovat trh práce v éře automatů?
    • Jak rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy?
  2. Jakým směrem transformovat vzdělávání?
  3. Zábava versus radost ze smysluplného konání.
  4. Jak pomoci lidem soustředit se na to podstatné a vyznat se v záplavě datového smogu?
  5. Jak zajistit udržitelnost přírodních zdrojů a technické infrastruktury pro další generace?

K zamyšlení a jedna zajímavá filosofická přednáška

  1. Proč žijeme podnikáme?
  2. Svoboda vs. dobrý život
  3. Povinnost vs. závazek
  4. Svoboda
  5. Pouto a autenticita
  6. Svoboda vs. zodpovědnost
  7. DNA/Anatomie zodpovědnosti
  8. Kostra svobody

Svoboda, smysl, spolupráce

Člověk těžko může konkurovat automatům v mechanické opakovatelné práci. Budoucnost společnosti, konkurenceschopnost firem nebude jen v tom, jak zvládnou nástup robotů, ale především v tom jak se dokáží odlišit a naplno využít lidský potenciál – kreativitu a měkké dovednosti. Proto, aby bylo možné využít výhody, které stále ještě má lidský mozek, bude potřebné lidem zajistit lepší ekosystém pro mezilidskou spolupráci a změnit způsoby jak spolupracujeme. Lidé pro dosažení výkonu potřebují nejen hmotnou motivaci, ale především smysl pro to co dělají a bezpečné prostředí, ve kterém mohou spolupracovat. Bez svobody a respektu ke svobodě druhých to nepůjde. Nesvobodné a otrocké pracovní pozice zvládnou roboti. Lidé mohou rozvinout svůj potenciál v nových oborech a spolu-pracovních výzvách. Všichni jsme si zažili, že když děláme to, co nás baví a to v čem jsme dobří (jsou to naše silné stránky), tak pak dosahujeme nejlepších výsledků. Stejně tak bezpečné prostředí, slušní spolupracovníci a kvalita informací se kterými pracujeme, jsou zásadní pro dobrý výsledek. Přestaňme vzývat konzumní společnost, uctívat spasitele prodávající štěstíčka a pojďme společně vymýšlet to, co má pro lidi smysl.

Takže, čím začít?

Filosofie dostala společnost tam kde je, a jen změna převažující filosofie ve společnosti nám může pomoci s nápravou.

Začít můžeme třeba od kultivace slušnosti a upřímnosti v mezilidských vztazích. To je dobrý základ pro stmelování lidí a zlepšení vztahů jak v celé širší rodině (kmeni), tak práci i čestné sebe-spokojenosti.