Mnoho lidí se v naší zemi necítí respektováno a má představu, že si respekt vynutí klidně hrubou silou a křikem na ulicích a náměstích. Přitom se jen tak často stávají obětí manipulace a šíření nenávisti a hniloby do společnosti.

Od mala většina lidí vyrůstá v prostředí, kde je nucena bezmezně poslouchat autority, ale málokdo dostává skutečný respekt vůči sobě. Nejprve jsme nuceni poslouchat rodiče, starší, silnější, učitelky a učitele ve škole a vyrůstáme v konceptu nadřazenosti jedněch nad druhými. Menšině z nás byl dán respekt jako sebe uvědomělé a rovnocenné bytosti.

Komunikace mezi lidmi je velké umění. Nebývá vždy čestná, bez manipulace a otevřená, bohužel. Od mala se učíme triky jak ovládat druhé, jak manipulovat, jak být výše postavenou osobou. Učí nás poslušností a ve školách z nás vysekávají standardizovaného člověka poslušného v systému mocenských pyramid. V čem vyrůstáme v rodinách a ve školách, to pak přenášíme následně i do pracovního života a výchovy vlastních dětí a budování týmů.

V životě jsem poznal mnoho lidí, kteří celý život sní o tom až budou konečně ti velcí, jak to těm malým ukážou. Od mala využívají jakékoliv prostředky pro dosažení účelu. Já vám ukážu až budu velký!!! Mnoho z těch, co byli v dětství často bití, se pak stává velkými manipulátory, bossy a násilníky, kteří si myslí sebestředně o sobě jak jsou úžasní, že to tak vysoko dotáhli. Nedivme se pak, že ve společnosti mají velký vliv sebestřední psychopati v horních patrech konzumní mocenské pyramidy. Z lidí se pak stávají lidské zdroje a pouhé vytěžované ID v systému. Jukněme kam to „dotáhli“ mnozí zakomplexovaní a traumatizovaní, které v dětství mlátili jako třeba Zeman s Putinem a jim podobní. Ano mnozí žijí celý život v potřebě poměřovat si pindíky či být špičkovou manipulátorkou / manipulátorem a ovládat druhé a neštítí se ničeho – včetně šírení nenávisti. Celá většinová společnost je postavena na pyramidě moci a krysích závodech, kdo to dál dočůrá a výš to dotáhne. Co s tím?

Komunikace mezi lidmi není přímočará. Často lidé nepochopí obsah našeho sdělení. Není to tak, že něco řeknu a ostatní hned pochopí jak jsem to myslel a tak dochází často k nedorozumění a nepochopení a konfliktům. Stejně tak ani respekt není automatický a nedá se vynutit silou. Myslím, že někoho respektuji – žiji v doměnkách, ale on se přitom cítí nerespektován. Někdo něco řekne a hle dotyčný se necítí respektován, ale dotčen. Ano i to se velmi často stává. Většina z nás si neustále vytváří nějaké domněnky a hraje power play hry.

Respekt ale spočívá v tom, že cítím jak se kdo cítí, umím naslouchat a aktivně se snažím porozumět druhému a jeho pohledu na věc s úctou k jeho osobě. Respekt je o ohleduplnosti, uznání, úctě a ten ryzí se prostě nedá koupit či vymoci silou. Respekt předpokládá, že neubližuji druhým a to jak fyzicky, natož psychicky.

Mnoho lidí si plete respekt se vzhlížením, poslušností či obdivem. To ale nemá s respektem nic společného.

RESPEKT: respectus od respicere (ohlížet se na něco) je rovnocenný vztah mezi lidmi, uznání individuálních (nejen silných) stránek osobnosti. Respekt předpokládá, že člověk si nedovolí uškodit jinému člověku ani fyzicky, ani psychicky. Respekt je důležitou součástí mravnosti.
upraveno 😉 podle https://cs.wikipedia.org/wiki/Respekt

Mnoho „dospělých“ má za to, že je potřeba mít především rád lidi a myslet to s nimi dobře. Myslím, že to nestačí. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se někteří lidé cítí oprávněni používat i takové prostředky, které se neslučují s respektem a lidskou důstojností – vyhrožování, tresty, zesměšňování, ponižování, moralizování, uplácení „odměnami“ a neupřímnými slovy, výběrem výpalného, intrikami nazývanými diplomacií a další… Vlastně i Hitler to myslel s lidstvem dobře, že?

Psychologové vypozorovali, že respektu se ve velké míře dožadují lidé s kriminální osobností. Chtějí být viděni jako střed vesmíru, jako vůdčí, silní a kontrolující jedinci. Jakýkoli náznak nerespektu je potom může dohnat k agresi či útokům. Svůj respekt si kupují strachem. Vše, co neodpovídá jejich sebe‑obrazu, je považováno za ohrožující. Většina zodpovědných lidí chápe, že respekt je získáván, ne vyžadován. Mnoho šéfů však často právě nemá respekt ke svým zaměstnancům – podřízeným a rádi využívají manipulativní techniky a nástroje cukru a biče k ovládání druhých lidí. Jsou od mala přivyklí, že držet druhé pod krkem a přiškrcovat je strachem z nich vyždímají nejvíce. Je mi líto šéfů (a taky jsem si je zažil) kteří razí taktiku držení pod krkem a metody, kdy je třeba přece lidi pořádně skřípnout a vymáčknout z nich co se dá. Slyšíte ty slova? Někteří se dokonce veřejně chlubí tím, jak je důležité „umění“ lidi džusovat a včas zahodit a vyměnit za ještě nevyždímané. Kolik organizací stále jede džusovací techniky? Znáte nějakou? Či jste zažili šéfa, jehož cílem je z lidí vyždímat co nejvíc a účel světí prostředky?

Věřím, že doba džusovací pomalu končí. Je čas opustit kolaborační techniky a džusování lidí a naučit se respektující spolupráci. Jednou z cest je přechod od mocenských pyramid směrem k decentralizované spolupráci v kompetenčních klastrech. Příští největší inovucí ve společnosti nebude ta technologická ale to, jaký nový význam dáme souslovím jako „dobrý člověk“ a „respektující vztahy“.

Respekt se nedá vynutit ani zdola, ani zhora. Respekt nejprve musím dát, abych ho mohl dostat. Respekt není jen o zájmu o druhého, ale o porozumění jeho pohledu na věc. Je to o aktivním vnímání – naslouchání – přijímání a hledání porozumění mezi lidmi. Tam kde chci aby se dařilo respektu, nemohu používat vynucovací techniky manipulace. Respektovat tedy znamená opustit mocenský, manipulativní přístup v řízení organizací při zachování konsenzu na pravidlech hry – hodnotách, dohodách, podpůrných ekosystémech a mantinelech spolupráce.

Respekt je o rovnosti lidí, ne o nadřazenosti a vynucování poslušností z pozice sily. Respekt je především o nenásilí a úctě. Mnozí z nás vyrůstali v prostředí vynucování respektu a odmala vnímají respekt jako vynucenou neomezenou poslušnost. Tu k rodičům a seniorům, tu k učitelce ve škole tu k šéfovi. Nedivme se pak, že mnoho dětí se v dospělosti vzbouří a případně místo naslouchání rodičům poslouchat šéfa gangu či propadnou do otroctví v mnoha organizacích založených na kastovacích pyramidách.

Respektovat se učíme zkušeností a i proto že většina z nás celý život pořádně nezažila pravý respekt, těžko ho dokáže dávat ostatním lidem. Pokud nemáme zkušenost, že nás někdo respektoval, těžko pak umíme sami respekt dávat ostatním lidem.

Respektovat druhé je mnohem snazší, když i my máme nebo jsme měli zkušenost, kdy jsme se respektovaní cítili. Lidé, kteří opakovaně zažívají disrespekt, mohou mít potíže prokázat opravdový respekt druhým a naopak projevovat disrespekt je pro ně norma a často také sebeobranný mechanismus („Já to tak vidím, tak to musí být pravda.“ „Kdyby ne, znamenalo by to, že jsem blbec.“ „Já se nechci cítit jako blbec, takže budu trvat na svém, i když právě to způsobí, že mi ostatní budou říkat, že jsem blbec, a tak budu mít větší potřebu aktivovat sebeobrany…“).

Nejnovější poznatky z neurověd a psychologie a umělé inteligence a neuronových sítí mocní úspěšně aplikují při ovládání mas a šéfové pro ovládání svých podřízených i zákazníků. Mnoho z nás se touží namísto otroka stát aspoň málomocným a pak jedním z mála těch opravdu mocných – to lezení nahoru nám od narození většinová společnost tlačí do hlavy. Stát se tím otrokářem namísto otrokem. Být nadřazený a ovládat životy druhých. Říkat lidem jak mají žít. Rozkazovat těm až druhým… Kdo zůstane na dolních patrech pyramidy moci, neuspěl.

Motto Naveena Jaina: „Úspěch není definován výší vašeho bankovního konta, ale počtem životů, které pozitivně změníte…“ a já dodávám: „…bez manipulace a nenávisti.“

Manipulační techniky prostoupily nejen multilevel marketing, ale i politiku a fungování medií. Masivní nástup (a)sociálních sítí a také AI jen zintenzivnil efektivitu po tisíciletí vylaďovaných technik ovládání druhých lidí a také nejvýkonnějšího dva tisíci let prověřeného marketingu na světě. Nastupuje doba, kdy bude umělá inteligence generovat nejen obrázky a texty a ovládat chatovací boty a „osobní“ asistenty, ale celá umělá deep fake videa a světy – metaversy. Bude čím dál tím těžší odlišit, co je pravda a co lež. Udržet tempo nástupu virtuální reality a mít pod kontrolou vlastní život bude ve světě s velikým vlivem AI výzva pro každého člověka. Zvládneme jako lidstvo udržet AI pod kontrolou a inovovat včas zákony robotiky, anebo bude AI tou, které nás bude nejen manipulovat jako nynější algoritmy sociálních médií, ale rovnou řídit & ovládat?

Ze začarovaného kruhu jediná cesta, hledat způsoby, jak respektovat lidi, co jsou kolem i sebe sama. Začněme u sebe.

„Individualista je člověk, který říká: ‚Nebudu řídit ničí život – ani nenechám nikoho řídit ten svůj. Nebudu vládnout ani se nenechám ovládat. Nebudu pánem ani otrokem. Nebudu se nikomu obětovat – ani nebudu nikoho obětovat sobě.'“

Ayn Rand

Potřebujeme nahradit mocenský přístup ve vztazích jak v organizacích tak rodinách respektujícími partnerstvím. A hned nám všem bude líp😍. Namísto soutěžení kdo dál a výš, překlopit společnost na respektující decentralizovanou spolupráci.

Respektovat a být respektován je správnou cestou k vlastní sebeúctě a zodpovědnosti.

„Pravda a respekt zvítězí nad manipulací a nenávistí.“

Začít se dá již u dětí. Změňme společně jak nejen děti učíme.

Potřebujeme se učit celý život rozlišovat, co je pravda a co lež. Potřebujeme hlavně ty věci chápat a umět dávat věci do souvislostí, vědět co je pravda a co ne.

Všichni mluví o míru, ale nikdo mír neučí. V tomto světě jste vychováváni k soutěžení a soutěživost je začátkem každé války.
Až se bude vychovávat ke spolupráci a vzájemné solidaritě, tehdy se bude vychovávat k míru. ~ Maria Montessori