„Včera jsme otevřeli obálky. Ale dnes se ptám: otevřeli jsme také oči?“ Volební den v Česku připomíná zvláštní karneval. Lidé se seřadí do fronty, vezmou si obálku, vloží do ní papírek a s pocitem, že „vykonali občanskou povinnost“, odcházejí domů k televizi a zase na politiku a natož na tu aktivní na pár let zapomenou. Všichni věří, že právě ten jejich hlas změní svět. Mnozí z nás se těší až …
Všechny politické strany se v kampani tváří, že se mezi sebou řežou hlava nehlava. Reklamní agentury jedou přesčasy, billboardy září, facebookové algoritmy se potí. Ale ve skutečnosti mají skoro všechny partaje dva společné rysy: ⚫ Ani jedna partaj nechce z ČR udělat opravdu funkční decentralizovaný občanský stát s funkčním tržním prostředím a fér pravidly hry a srozumitelným - jasným právem a ⚫ v zásadě chtějí socialisticky řídit všechny a všechno …
Není „nenormální“ jako „nenormální“. Šílenec škodí, blázen baví a podivín posouvá svět kupředu. Před šílenci se musíme bránit, blázny chránit a podivínům naslouchat – i když jim zpočátku nerozumíme. V každé společnosti se objevují lidé, kteří nespadají do běžných rámců. Nejsou „normíky“ – ať už proto, že jejich mysl jde jinými cestami, nebo proto, že se rozhodli ignorovat hranice, které většina respektuje a nechává se jimi svazovat. Takové lidi často …
Normalizační socialismus v ČSSR nezanechal po sobě nejen fronty na banány, šedivé paneláky a zákaz cestovat bez kádrového posudku a povolení. Největším průšvihem byla ztráta důstojnosti a odvahy lidí. Režim naučil celé generace žít ve strachu, intrikovat, udávat a držet se zásady „hlavně nevyčnívat“. Vytvořil prostředí, kde se kariéra dělala podle loajality, ne podle schopností. A tohle dědictví se bohužel přenáší dál i po roce 1989. Tzv. bolševická mentalita je …
Zkratka pro netrpělivé: Nenávist krátkodobě mobilizuje, ale dlouhodobě ničí důvěru, zdraví i ekonomiku. Respekt a spolupráce jsou pomalejší na start, ale budují výkonnost, bezpečí a důstojnost všech – doma, v práci i ve veřejném prostoru. Tenhle článek volně navazuje na zamyšlení "Politický tripod pro stabilizaci Česka". Proč si dnes tolik nerozumíme Pozornostový trh odměňuje křik, ne nuance. Místo „co je pravda“ vyhrává „kdo je náš!“. …
Tripod místo houpačky: proč potřebujeme třetí "nohu" politiky Politika v Česku se už roky houpe mezi dvěma póly. Jednou zvítězí „hnědopopulističtí kolaboranti“, podruhé „individualističtí dominátoři“. A my občané? Držíme se křečovitě houpačky, která se kýve čím dál rychleji a do větších a větších extrémů, a přitom nás neposouvá vpřed. Svět ale dávno není černobílý. A ani politika by neměla být jen o falešné volbě mezi hnědou regresí a modrou …
Česko je plné sebestředných individuí a alfasamců, co jsou hnáni touhou po moci ovládat druhé a akumulovat prachy vydojené z Česka: Babiš, Okamura, Konečná, Rajchl, Majerová a další a další sebezahledění politici a narcisové. Přitom na lidi, přírodu i zákony kašlou. Jiné vhledy než vlastní umlčují. I "lídři" demobloku (no spíš bosové) nejsou schopni se povznést nad leštění svého ega a hašteří se o prdíky. Zatím Česko (a jeho regiony …
Demokracie i zdravý trh stojí na důvěře, odpovědnosti a spolupráci. Když se ale chytrost odpojí od svědomí a přepne do módu „cokoliv pro moc & prachy“, vzniká nebezpečný mix, který požírá vztahy, pravidla i planetu. Tenhle text je o mýtu „nadčlověka“, o extrakčním myšlení a o tom, jak se bránit praktikám rozděl & panuj a chléb & hry, které tak rádi používají nadčlověci. Úvod: když se chytrost …
V době, kdy nad Evropou houstne mlha hnědého populismu a algoritmy už neřídí jen reklamu na ponožky, ale i lidské myšlení, je čas zamyslet se: Co když příště nebude mít Goebbels v ruce jen mikrofon, ale umělou inteligenci? Co když se nový typ manipulace nebude odehrávat na náměstích, ale v personalizovaném feedu každého z nás? AI je mocný nástroj. V rukou demokratů může pomáhat, analyzovat, bádat, léčit a pomáhat …
Země, kde čtyřkaři rozdávají zbytky, a pětkaři čekají, až přijde jejich čas. Příběh o tom, proč nestačí být 'dostatečný', když jde o budoucnost celého Česka. Povídka, která vás donutí přemýšlet, usmát se i trochu zneklidnět. A možná konečně vstát, narovnat páteř a vykročit s radostí dál... Sen o zemi dostatečných Měl jsem sen. Ne ten tichý a pohodlný, co přijde po dobré večeři, …
