Mesiášství, Spasitelství, Altruismus, Filantropie: jaký je v tom rozdíl a proč je to podstatné?

Tradiční příklad nedorozumění: povídáme si s kamarádkou v autě o inovacích ve vzdělávání.

M: „Problémem společnosti je, že tu máme kupu arogantních sebestředných mesiášů.“
{dráždění}

{kamarádka mě ostře skáče do řeči}
E: „Já obdivuji i ty mesiáše!“

M: „Já ne, mesiáši jsou třeba i katolíci, kteří dominancí a hrubou silou nutili indiánům a domorodcům v Africe své náboženství. Pleteš si to s filantropy. Pokud někdo nezištně pomáhá jen pro dobrý pocit a třeba i proto, že to jeho egu/image dělá dobře je to fajn. Těchto lidí si vážím.“
{zjednodušení, zkratkovitost}

E: „Když řeknu, že tahle značka je černočervená, ty mi budeš odporovat, že není, že má černé písmo. Zase poučuješ! {podrážděně a má pravdu, že vlastně „poučuji“ a přitom vím, jak je díky své výchově na „#poučování“ citlivá, ale prostě jsem si to v té chvíli neuvědomil. #manipulace #doměnky #agrese
> vzniká hádka, tečou emoce, a už jsem nedomluvil, ani na to úžasné slůvko „promiň“ již nedošlo 🙁 }

Měl jsem to na úvod více rozvést a nebýt zkratkovitý? „Ono je velmi těžké nepřekročit tu linii, kdy se snažím o respektující a nenásilnou komunikaci a nebo třeba  v dobré vůli pomáhám a někdo tu pomoc svobodně přijme a tím, když svoji víru/náboženství/firmu/produkt/poznání tlačím pomocí manipulací – přes #ponížení, #zesměšnění, #strašení, nečetné chování, #intriky, psychologickou či fyzickou agresi a dominanci a následně manipulovaného zachráním a emočně si ho na sebe navážu jako jeho spasitel. Doba se zrychluje, kvanta instantních dat narůstají, často komunikujeme zkratkovitě, bez kontextu… a vznikají nedorozumění a příkopy mezi lidmi. Komu to prospěje? Hnusí se mi obchodníci, kteří používají tradiční osvědčenou techniku: nejdřív pořádně vystrašit a pak pořádně zcálovat. Pár jsem jich z firmy osobně vyhodil. Ono stejné případy (ne)fungují v rodinách, komunitách, byznyse i politice. Podívejme se třeba na principy fungování sekty Anonisté či mnoha dalších organizací. Jejich strategie je velmi jednoduchá a velice funkční a dle konceptu „účel světí prostředky“ špičkově efektivní: (1) ponížit, (2) poškodit, (3) dostat na kolena, (4) odebrat zdroje {energii, peníze, pozitivní emoce, spojence} a (5) nabídnout záchranu, (6) lacino skoupit a draze následně prodat. Sekty dobře vědí, proč se vyplácí cílit na oslabené lidi a spasit jejich duše a sobě peněženky. A nejlepší pro ně je, když mají čím druhého vydírat… Kupa lidí pak podepíše i to, co by jako svobodní sebe uvědomělí a silní lidé, kteří jsou v pohodě, nikdy neudělali. Čeština má pro toto jednání pěkné slovíčko: #šmejdi.

Podle mě babylónské zmatení, neetické chování, domněnky, vytrhávání z kontextu, nedorozumění, sektářství, manipulace, šíření strachu a nenávisti je to, co přesně nejvíce škodí Česku. To, že se budeme uzavírat do svých sociálních bublin na (a)sociální sítích naprosté většině v důsledku neprospěje. Pojďme to společně změnit a společně pracovat na změně. Je to dřina, ale stojí to za to! Začít můžeme třeba kultivací slušnosti a rozvíjet více osobního setkávání v reálném světě. Kdo se přidá?

Přívětivý den v nádherné české krajině přeji M.

P.S. #ItsUp2You
1) Už máte odpověď na otázku z podtitulku článku?
2) A žili byli/žijete v babylónské věži?
3) A použil jsem slovo mesiášství v kontextu tohoto článku vhodně/správně?
Slova mají sílu spojovat i rozdělovat. Pojďme díky #krimyš trénovat naše myšlení a vzdělávat celou společnost.