Zkratka pro netrpělivé: Nenávist krátkodobě mobilizuje, ale dlouhodobě ničí důvěru, zdraví i ekonomiku. Respekt a spolupráce jsou pomalejší na start, ale budují výkonnost, bezpečí a důstojnost všech – doma, v práci i ve veřejném prostoru. Tenhle článek volně navazuje na zamyšlení „Politický tripod pro stabilizaci Česka„.

Proč si dnes tolik nerozumíme

  • Pozornostový trh odměňuje křik, ne nuance. Místo „co je pravda“ vyhrává „kdo je náš!“.

  • Strach a nejistota zrychlují soudy a zplošťují svět na „my vs. oni“.

  • Algoritmy zesilují konfliktní obsah, protože budí emoce.

  • Pyramida moci a model master/slave potřebuje loajalitu k vrcholu, ne důvěru mezi lidmi — ta se pak rozpadá.

Respekt ≠ slabost

Respekt není „všechno je jedno“. Respekt je pevnost v hodnotách a zároveň otevřenost v dialogu: poslouchám, ptám se, trvám na faktech a na důstojnosti druhého. Bez respektu nefunguje právo, zdravotnictví, školy ani firmy.

Spolupráce ≠ kolaborace

  • Spolupráce: dobrovolná, férová, s měřitelným sdíleným cílem a odpovědností. Ohleduplná k přírodě i lidem v místní ekonomice a s péčí o jasné právo a rovné šance. Základ každé soudružné společnosti a lidskosti. Jen ovej kde pak to je v reálné praxi?

  • Kolaborace: účelové spojení pro moc či zisk někoho na úkor druhých, se lží jako nástrojem. Manipulací jako cestou.
    Jazykově podobné, eticky protikladné. Častý model ve fíčkové ekonomice, kde je důležitější co komu ukápne než prospěch celku, férový podíl na hodnotě a prospěch společnosti/organizace.

  • Toxická soutěživot postavená na právu silnějšího, dominanci mástra a urvi co můžeš, moc dobře známá nejen v prostředí mafií a dopingu. Přesně ve stylu účel světí prostředky. Brrr…

Co dělá respekt a spolupráci výhodnější

  1. Výkon a zdraví: Týmy s důvěrou chybují méně a učí se rychleji.

  2. Odolnost: Spory řeší věcně, ne osobně.

  3. Spravedlnost: Silní se nebojí pravidel, slabí nejsou obětí své zranitelnosti.

  4. Budoucnost: Děti napodobují to, co vidí (ne to, co říkáme).

Jak na to v běžném životě (mezigeneračně)

  • Doma: Jedna věta denně „Co ti dnes udělalo radost?“ — a poslechnout do konce – naslouchat, ne přemýšlet o odpovědi.

  • V práci: 15min týdenní „retro“ bez obviňování: co zlepšit příště.

  • Na sítích: Neživím „rage-bait“. Sdílím příběhy spolupráce a radost z úspěchů v týmu.

  • Mezi generacemi: Vyměňujeme si dovednosti: mladí → digitál, starší → praxe; společný mini-projekt místo generálních soudů.

Malý osobní závazek (na 30 dní)

  1. Nešířím nic, co jsem nečetl.

  2. Kritiku formuluji s návrhem zlepšení.

  3. Jednou týdně veřejně poděkuju někomu „z jiné bubliny“.

  4. Při konfliktu: pauza, parafráze, otázka, teprve pak názor.

Respekt je levnější než nenávist a výnosnější než cynismus. Není to měkkota, je to kompetence. A jde se v ní zlepšovat. Má to smysl! Kdo se přidá?