Normalizační socialismus v ČSSR nezanechal po sobě nejen fronty na banány, šedivé paneláky a zákaz cestovat bez kádrového posudku a povolení. Největším průšvihem byla ztráta důstojnosti a odvahy lidí. Režim naučil celé generace žít ve strachu, intrikovat, udávat a držet se zásady „hlavně nevyčnívat“. Vytvořil prostředí, kde se kariéra dělala podle loajality, ne podle schopností. A tohle dědictví se bohužel přenáší dál i po roce 1989.

Tzv. bolševická mentalita je v Česku stále dost živá – jen v jiných kulisách. Projevuje se v politice, ve vztazích mezi lidmi, v rodinách, mezi sousedy i ve veřejném prostoru:

  • v aroganci, ponižování a urážkách místo věcné diskuse,
  • v intrikách, manipulacích a logice „My proti Nim“ a klanových válkách,
  • v honbě za mocí bez odpovědnosti,
  • džusováním lidí, organizací i přírody,
  • v neschopnosti přijmout jiný názor bez toho, aby byl protivník hned označen za „nepřítele“.

Takový mindset je destruktivní. Vrací nás zpátky do logiky normalizace nebo naopak do hnědopopulistické pyramidy, kde si „mocní urvou, co mohou“ a zbytek se má přizpůsobit. Jenže ani hnědopopulistická extrakční pyramida, ani bezohledná soutěživost bez pravidel nejsou cestou k prosperitě.

Česko potřebuje nový proud – regenerativní, respektující a spolupracující mentalitu ve společnosti, která staví na důvěře, svobodě a odpovědnosti. Nestačí o tom ale jen psát nebo mluvit – každý z nás může udělat kroky hned teď:

Co můžeme dělat pro změnu:

  • Kultivovat slušnost a porozumění: v běžném životě, v práci i v hospodě. A hlavně – nevytvářet uzavřené názorové bubliny, kde slyšíme jen ozvěnu vlastních slov či dokonce toxické králíčí nory.
  • Nezavírat se do lhostejnosti: aktivně pečovat o svou obec, oživovat sousedské vztahy a starat se o prostředí, kde žijeme.
  • Méně „rage wars“, více činů: politika ani občanský život se neposunou k lepšímu pouhým křikem a hněvem na sociálních sítích. Pomůže konkrétní práce, služba, dobrovolnictví.
  • Každý den aspoň jeden dobrý skutek: malá gesta mají sílu – ať už je to pomoc sousedovi, vlídné slovo nebo zapojení do veřejného dění.

Pokud se nám podaří tyto principy přenést do každodennosti, vznikne postupně životaschopné a vitální Česko, kde se lidé navzájem neničí, ale podporují a spolupracují ku prospěchu většího celku, než je jedinec či úzká minorita ve své traumatizované noře.

Závěrem – výzva k volbě moudrosti a laskavé akci

Je čas opustit mentalitu strachu, nenávisti a intrik. Volte Česko, ne nenávist. To znamená:

  • dávat hlas respektu místo urážkám,
  • spolupráci místo kolaborace,
  • odpovědnosti místo arogance.

Budoucnost naší země se netvoří v hláškách a nálepkách, ale v každodenních skutcích, rozhodnutích a v tom, koho si zvolíme jako své zástupce. Pokud budeme volit nenávist, dostaneme víc nenávisti. Pokud budeme volit důvěru a spolupráci, získáme šanci na Česko, které kvete a bude lepší i pro další generace.

👉  Volte Česko, ne nenávist🙏❣️